Jsme tu, zas a rádi na Míreči! #BohoZaluSoustředění

PCR testy, antigenní testy… opatření bez kterých bychom se samozřejmě nemohli vydat na naše již několikáté společné soustředění. Administrativa o negativních výsledcích je u hasičárny momentálně tou nejdůležitější částí. Všichni jsou negativní na COVID – 19  a pozitivně natěšení na to, co nás čeká? A co nás vlastně čeká? Sami nevíme. Odjíždíme. Vlastně ani nepřijíždíme s velkými očekáváními. Tušíme, že od loňska se stav tábora mohl jen zlepšit. Víme, že nás čeká dobré jídlo (a to bylo snad ještě lepší než loni – domácí koláčky na snídani a stejně tak pečivo, domácí věnečky..), zcela nové sociální zařízení a milá paní vedoucí Lenka. Víme, že přijedou naši kamarádi z druhého sboru. Přesto je fakt, že naše již několikáté soustředění na Míreči bylo zas trochu jiné, než ty soustředění předchozí.

Přijíždí zhruba 60 dětí a 10 odvážných vedoucí. Zalužany doráží na místo první a prozkoumávají nové věci v areálu. Po příjezdu Bohostic přichází opravdu dlouhé přivítání všech se všemi a děti už se začínají shlukovat do promíchaných skupinek okolo chatek. Rozdělujeme chaty, stavíme potřebné vybavení a ti nejmenší se snaží nevytahat ihned všechny sladkosti a oblečení z kufrů a všichni doufáme, že si to své oblečení nepromíchají hned po příjezdu. Probíhá první společný nástup a první společná večeře. Těch prvotin je prostě dost! Ranní rozcvička s krátkým výběhem je před náročným pohybovým programem důležitá, někteří z nás doráží na rozcvičku později (zůstali o něco déle v říši snů), ale to se ovšem už další dny nestává. 
Začátek už všichni známe, rozdělení do týmů podle kategorií – přípravka, mladší, starší a dorost. Nakreslení vlajek, připravení náramků na korálky, které se průběhem celého soustředění budou plnit. A po všech těchto prvotinách začíná naše táborová jízda.

Program byl podobný předchozím letům, přesto se ale konal v jiných podmínkách. Oblíbenou částí pro všechny kategorie byl tzv. návrat do tábora. Mladší a starší se svými vedoucími byli dovezeni (pochopitelně měli šátek přes oči) na neznámé místo (zhruba 6 km od tábora), kde opravdu nikdy předtím nebyli. Dostali potřebnou mapu + buzolu a jejich úkolem bylo dostat svůj tým, bez pomoci vedoucího, který zde byl pouze jako doprovod, zpět do tábora. Samozřejmě na čas. Hodnotila se zde práce týmu, vybrání trasy nebo i zda zakreslili do mapy správnou trasu kudy tým šel. Dorost měl celkem vylepšenou verzi. Ten byl odvezen ještě dál od tábora a pro jistotu nedostal ani mapu. A právě proto i oni měli s sebou svého vedoucího, stejně to ale zvládli vážně skvěle.

Tradiční příprava na hru Plamen proběhla jako každý rok. Uzle, střílení ze vzduchovek, optické signály, technické prostředky, buzola, topografie a mnoho dalšího probíhalo co nejvíce formou zábavnějšího učení. Tím například doporučujeme hru Reflexy (styl hry Dobble), ale s hasičskou tématikou!

Mladší děti se o hodně zlepšily v hraní přehazky. Hrála se vybíjená, pašeráci, šátečkovaná nebo lístečkovaná a nesmím zapomenout na bojovku. Tu si letos pro změnu vzali pod palec dorostenci a připravili ji pro mladší a starší. Počasí nám celou dobu úplně nepřálo, takže jsem letos více oželili bazén a místo toho jsme se dívali v podkroví domu na pohádky, nebo v případě těch větších později na rychle a zběsile. Dorostenci byli i tak odvážní že několikrát vyzvali vedoucí na souboj v různých hrách. Soupeřilo se ve volejbale, aktivitách, klikování na čas nebo v Pechyballu. A pro pořádek… většinou vyhráli vedoucí.

Výlet do Mirotic proběhl dvakrát. Poprvé si dorostenci připravili trasu s úkoly. Mladší vyrazily pěšky z Míreče do Mirotic, a zpět je dovezlo auto. Starší to měli naopak. Lákadlem byla zmrzlina, která všechny bolavé nožičky táhla dopředu. Na druhou cestu do Mirotic se vydal celý tábor společně. Byla to neděle a úplně poslední celý den. Po návratu přišlo vyhlášení celého tábora, kdy jednotlivé týmy za celý svůj tábor získávaly ve všech disciplínách nějaké body, předání medailí, diplomů a nějaké malé odměny. Největší trofej – Soptík přijel již podruhé za sebou z Bohostické klubovny. A letos zaputoval díky výhře starších a dorostu ze Zalužan do Zalužanské klubovny. Hurá!

Deset dní vážně rychle uteklo. Odjíždíme s bordelem v kufrech, plnými žaludky a vzpomínkami a vtípky, který se s námi zase dlouho potáhnou. Díky všem, kteří tam byli, byli jste skvělý!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s